Bylo mi 7 let . Cvičení a všechno okolo něj jsem od malička milovala.
Tu atmosféru, když člověk vejde do fitka, jak je všude spousta lidí ze všech koutů města, kterým jde o to samé. Usmívají se, těší se na lekci i dobrý pocit, který přijde po ní. Tam jsem se vždy cítila nejvíc doma.
S aerobikem jsem začala v první třídě jako klasický kroužek pro děti. A s každým dalším začátkem roku rušila ostatní kroužky, až zůstal jenom aerobik. Byl to ještě takový ten retro aerobik bez otoček, výskoků a vrcholem choreografie byl double step touch s variantou paží. I tak mě to bavilo ze všeho nejvíce.
Cvičila jsem a nejvíc na světě si přála být jednou tou, která stojí s culíkem nahoru před zrcadlem a za ní cvičí celý sál.
Protože jsem byla vážně malá, mohla jsem chodit jen do dětského aerobiku, který byl jako doplňkovka a vždy jen jednou týdně. Přemlouvala jsem lektorku i ostatní děti, aby se přidal další cvičící den. Vůbec jsem nechápala, jak by někdo mohl cvičit jen 1x za týden. Tak jsem se přihlásila do všech dětských aerobiků v Brně a každý den jsem jezdila někam jinam.
Asi v jedenácti jsem narazila na jedno fitko, kde měla Lenka Velínská 2x týdně dance aerobik. Bylo to najednou něco úplně jiného, těžkého, tanečního a hlavně už jsem tam mohla s dospělými!
A od té doby už jsem jen cvičila a cvičila 🙂
Bylo mi jasné čím bych chtěla být až budu velká – ta, která se usmívá na všechny okolo a dodává energii celému sálu. Fitness instruktorka.
Když mi bylo 17, dřív než řidičský průkaz jsem si začala dělat kurz na instruktora aerobiku. Během půlročního školení, spoustou odchozených lekcí, kongresů, workshopů a závěrečných zkoušek jsem do celého fitness světa pořádně nahlídla a už ho nikdy neopustila.
Svoje vlastní lekce jsem mohla vést až po 18. narozeninách, tak jsem si čas krátila na školeních a dalších specializacích. Po narozeninách už byl jen jediný cíl- stát se opravdovou lektorkou. Vytiskla jsem životopisy, seznam všech fitness center v Brně, nasadila prosící výraz a vyrazila. Napsala jsem snad 100 fitkám a nic.
Po měsíci odmítání jsem dostala možnost zaskakovat nemocnou lektorku trampolínek . Tak jsem skákala. Po dalším měsíci hledali lektorku aqua aerobiku a na jógu pro děti. Nechtěla jsem promeškat jedinou šanci a šla do toho. I když jsem tyto lekce vůbec neznala, postupně se vzdělávala sama a začala je lektorovat.
Studovala jsem španělské gymnázium a s rodiči se odstěhovala do malé vesničky kus od Brna. Nebylo to vůbec lehké období, škola byla náročná a všechny moje fitka najednou strašně daleko. Všichni mi stále dokola tvrdili, že se musím hlavně učit a jezdit každý den do města “jen kvůli cvičení” nemá cenu. Ale já si nikdy nic nenechám vymluvit, takže jsem každý den do města jezdila a domů se vracela posledním autobusem. Španělské předměty jsem se učila po nocích a o víkendech studovala metodiky svých lekcí. Takto to trvalo tři roky. Pořád jsem jen někam dojížděla a čekala před zavřeným fitkem, než mi vůbec otevřou. Známky byly dost špatný, ale anatomii a vztah s klienty jsem měla nastudovaný na výbornou.
Ještě na střední škole, jsem dostala nabídku lektorovat pro vysokou školu svůj vysněný dance aerobik a bodyform. Z toho jsem měla obrovskou radost. Ještě mi nebylo ani 19 a najednou jsem s mikrofonem cvičila choreografii třeba před šedesáti studentama, kteří bylo všichni starší než já.
To už z naší vesničky dělat opravdu nešlo. Tak jsem se na začátku maturitního ročníku přestěhovala zpátky do Brna, z lekcí si vydělávala na nájem a starala se sama o sebe.
Na střední jsem začala jezdit na fitness pobyty pro vysokoškoláky a pak je začala sama lektorovat. Jako dárek za maturitu jsem si vybrala zájezd na největší fitness festival v Evropě do Itálie. Tam jsem se dozvěděla, že mě přijali na všechny sportovní obory vysoké školy, kam jsem se hlásila.
Začala jsem studovat vysokou školu, která byla časově dost náročná. Zase jsem poslouchala, abych se na to “svoje skákání ” už vykašlala a pořádně se věnovala svému oboru. Lektorovala jsem u toho asi ve 4 fitkách a o víkendech jezdila na fitness kongresy. Na každém se seznamovala s lektory i samotnými pořadateli. Narazila jsem na Marcelku z největšího fitness portálu v ČR aerobik.cz a začala pro ni psát reportáže. Což bylo super, protože jsem neměla dost financí na další fitness vzdělávání. Takto jsem si to “odpracovala” a ještě se něco naučila.
Začala jsem spolupracovat s Petrou ze Sunfit, kde jsem 6 let lektorovala. Měla jsem nejnavštěvovanější lekce ze všech a Vejrostka se stala mojí srdcovkou. Projezdila jsem s Petou spousty pobytů v zahraničí a naše spolupráce stále trvá.
Ve volné chvilce jsem utíkala pro inspiraci na lekce a workshopy na Lenku Velínskou a Romana Ondráška, kteří jsou pro mě jednoznačně vzorem číslo jedna.
Najednou jsem ty nabídky musela odmítat. Cvičila jsem na dvou vysokých školách, ve třech fitkách a každý rok jezdila předcvičovat do Chorvatska, Řecka nebo do hor. Nemohla jsem se rozhodnout co mě baví více a tak jsem cvičila všechno. Od jógy pro děti, přes posilovací core a funkční tréninky, zdravotní cvičení, pilates až po cardio dance nebo aqua aerobik.
Fyzioterapie, kterou jsem studovala nabírala na obrátkách. Měla jsem 16 lékařských předmětů za semestr. Do mých lekcí se dostal kolotoč praxí v nemocnicích, medicínské zkoušky na klinikách a hlavně obrovská nálož stresu, z kterého jsem na pokraji kolapsu vystoupila. Krom ostatních věcí mi došlo, že tudy moje cesta nevede.
Nevěděla jsem, co bude dál. Už jsem měla koupenou letenku a plán, že se odstěhuji do Španělska. Najednou mě na Mendelově univerzitě nabídli stálý úvazek.
Tak začala úplně jiná kapitola. Cvičila jsem pro Mendelku 12 lekcí týdně plus další ve fitkách.Starala se o své studenty, organizovala fitness zájezdy k moři nebo se účastnila Záškolováků. Práce se studenty mě bavila a moc jsem si to užívala. Odcvičila jsem tak tři semestry a měla k tomu ještě druhou práci v kanceláři.
Občas jsem byla pozvána na různé víkendové akce a pak začala pořádat svoje minikongresy sama. Pomalu jsem začínala jezdit i po firmách, které pořádaly sportovní dny pro své zaměstnance.
Najednou toho bylo moc, některý týden jsem po práci odlektorovala klidně i 20 lekcí. Přišla další nabídka s managerskou prací v kanceláři. A tak jsem stála před velkým rozhodnutím. Začít naplno pracovat a omezit lekce nebo se nevzdat svého snu a zkusit vlastní fitness podnikání?
Na účtě jsem měla 600,- a před sebou léto, které je vždy ve fitku okurková sezóna.
Tak mě napadlo, že zkusím udělat událost na facebooku, jestli někdo nechce přijít cvičit do parku. Neměla jsem prostředky na pronájem prostor, tak louka musí stačit. Na první lekci v parku mi nepřišel nikdo. Na druhou jen moje kamarádka,ale na třetí přišlo asi 70 lidí ! A od té doby chodí stále někdo. Jógu v Lužánkách dělám jaro,léto už několik let a je to má největší srdcovka.
Založila jsem si živnost a vymýšlela, jak se lektorováním uživit. Vůbec to nebylo tak snadné, jak se zdálo. Tolik poplatků a nových věcí, v kterých se mám vyznat. Grafika, účetnictví, marketing, tvorba webu.. Vložila jsem do toho všechny své úspory i veškerý volný čas.
Nechci se vzdávat svých snů. Neznám lepší pocit, než když odcházím z lekce a vím, že jsem těm lidem zlepšila minimálně tu hodinu jejich života. To, že vidím denně desítky rozzářených očí, že díky mě někomu nebolí záda nebo že jsem alespon jednomu jedinému člověku zlepšila náladu, mi dává smysl.
Napadlo mě rozšířit podnikání o přednášky a kurzy ve firmách. Vypracovala jsem podrobný koncept kurzů a oslovovala firmy v rámci zdravých benefitů pro zaměstnance. Postupně jsem přidala 7 druhů workshopů, vypracovala skripta a začala spolupráci s VUT. Tam mě čekalo několik pětihodinových přednášek, které jsem vedla pro jejich zaměstnance. To byl takový křest ohněm, přednášek tolik hodin lidem, kteří přednášejí celý život. Pak následovalo spoustu firem po celé ČR. Dostala jsem se třeba do Škodovky, lektrovala v angličtině pro sjezd ředitelů všech poboček T-mobile v Evropě, měla 5 vstupů v rámci ČSOB konference, která se online sdílela do všech poboček v ČR a další moc zajímavé spolupráce.
Dostala jsem se 2x do časopisu Kondice, občasníku My face, Kam v Brně a dělala rozhovory pro několik internetových portálů.
Tři roky jsem si žila ten svůj MY FITNESS LIFE přesně tak, jak jsem si vždycky přála.
Dělala cvičení pro ty, kteří většinu dne sedí za počítačem tak, jak jsem sedávala i já. Znovu vedla lekce rovnou na třech vysokých školách i ve fitkách, dělala vlastní školení, pořádala vlastní semináře a cvičící víkendy, psala články do časopisů i webových stránek a točila videa pro ty, kteří mě náhodou nezastihnou.
Pak přišel coronavirus a já zůstala rok a půl bez práce. Bez příjmů, ale hlavně bez smyslu života. A tak jsem se dala na intenzivní půlroční studium jógy, vytvořila tento nový web a e-shop se svým oblečením.
Seděla jsem doma, všechny firmy ukončily spolupráci a já přišla o vydělané peníze z předchozích roků. Přemýšlela jsem, jestli to někdy skončí a co budu dělat. Nemyslím si, že by člověk měl dělat něco, co ho nebaví na úkor něčeho, co ho baví. A tak mě zase zachránila Jóga v Lužánkách. Cvičila jsem budto venku nebo online.
Během těch dlouhých měsíců mi došlo, že už chci být na jednom místě. Chci vytvořit pro své klienty něco, co bude speciální a kde se budou cítit dobře. Kde bude vonět přesně namixovaná vůně, kde bude zdarma kvalitní čaj a kde budu mít všechny pomůcky, které potřebuji. Už jsem se nechtěla vracet do systému, že s jednou obří taškou vyrazím ráno a vracím se večer. Pořád jsem byla na cestách, třeba na šesti místech za den a když jsem vozila některé pomůcky a další věci, nemohla jsem svým klientům dopřát ten komfort, co bych chtěla.
1.1.2021 jsem si napsala do diáře : ” tento rok budu mít svoje fitko”. A 7.1.2021 mi napsala známá, jestli náhodou nevím o někom, kdo by chtěl fitko. Obratem jsem ji napsala, kdy můžu dorazit. Přišla jsem na prohlídku a po hodině ji řekla, že to beru. Byl největší lockdown a já měla po roce a půl bez příjmů zaplatit půl milionu a další milion mě stálo vybavení, opravy a další záležitosti. Pomohla mě rodina, spoustu postupných splátek a vlastně i trpělivost. Fitko jsem chtěla otevřít v březnu, ale kvůli lockdownům a opatřením to šlo plně až v září. Strávila jsem týdny sama v sále se strachem, jestli vůbec někdy otevřu. Sledovala jsem každou tiskovku a nová nařízení…
Pořádně a bez nařízeních se otevřelo až v lednu 2022. Což byl přesně rok od toho, kdy jsem do fitka vstoupila poprvé.
Po deseti letech lektorování mám své fitko! Jen jsem sledovala přicházející klienty a nevěřila vlastním očím.
Založila jsem firmu Studio My fitness life, vzala k sobě 10 dalších lektorů a od té doby se krom lektorování učím vést celý kolotoč věcí s touto firmou. Je to zase velká kapitola, která mě každý den nepřestává překvapovat. Do toho stále vedu Jógu v Lužánkách, lekce ve fitku a pobytové akce.
Každá lekce mi dělá radost. Miluji svoji práci a když čtu všechny své rozcestí a zkoušky, které mám za sebou,mám radost. Stále si myslím, že lektorování je můj smysl života a v hlavě mám tolik dalších projektů, že se máte na co těšit.
